Pohled Dona.

Seděl jsem naproti detektivu Lawsonovi v malém bistru, které páchlo spálenou kávou a přepáleným tukem. Když jsem dorazil, už usrkával ze svého šálku černé kávy a kabát měl přehozený přes opěradlo židle. Z jeho tváře se dalo jen těžko něco vyčíst, ale znal jsem Lawsona dost dlouho na to, abych poznal, když si něco nechává pro sebe.

„Vážím si toho, že ses se mnou znovu sešel,“ řekl jsem