Pohled Vivienne

Místnost jako by se do sebe hroutila. Donův pohled, těžký znechucením a zradou, mě doslova probodával. Rty se mu stáhly do zamračení a čelist měl pevně sevřenou, jako by v sobě dusil bouři slov. Přitiskla jsem si prostěradlo blíž k hrudi a roztřeseným hlasem se mu to pokoušela vysvětlit.

„Done, prosím,“ začala jsem, slova mi stěží držela pohromadě. „Není to tak, jak to vypadá. Přís