Pohled Gideona

„Vůbec mi nevěříš, že?“ zeptal jsem se instinktivně.

Vzápětí jsem na Maevině tváři spatřil posměšný výraz.

Věděl jsem, že moje otázka byla zbytečná.

Maeve byla tak chytrá, že si domyslela, kdo za tím stojí, hned jak v pití objevila Rulíkovou trávu.

Také věděla, že ji přijdu zachránit.

A před chvílí hrála o čas, když se na mě věšela a předstírala vyvrtnutý kotník.

Teď, když byla Bell