Pohled Gideona

Jakmile Jace uslyšel má slova, propukl v pláč. Nepřestával křičet: „Maminka! Já... chci... maminku...“

Jace byl vždycky velmi hodný. Plakal jen málokdy.

Ale pokaždé, když šlo o Maeve, smutně se rozplakal.

Bezmocně jsem si povzdechl: „Fajn. Tak naposledy. Ale jakmile se s ní uvidíme, musíme hned odjet, ano?“

Nerozuměl tomu, co jsem tím myslel, ale souhlasil by se vším, co bych řekl,