Pohled Arthura

Rychle jsem z tváře setřel paniku, a zatímco jsem se snažil vymyslet nějaké vysvětlení, mozek mi jel na plné obrátky.

„Jen vyhazuju nějaké větve z květin, které jsem ostříhal, do koše.“

Po těch slovech jsem tam vhodil náruč větví, čímž jsem roztrhanou pozvánku dokonale zakryl.

„Arthure, fyzickou práci nechte na nás. Měl byste pořádně odpočívat.“

„To je v pořádku, když se budu trochu