Pohled třetí osoby

Chlapcova tvář byla plná škrábanců a drobné prstíky měl poseté rankami. Pohled na ty útlé ručky potřísněné krví rval srdce.

Když kapitán ošetřoval jeho rány, chlapec stál bez hnutí; v očích se mu leskly slzy, ale zatvrzele je zadržoval.

Kapitán na chlapce chvíli zíral s pocitem, jako by ho odněkud znal – někoho mu totiž připomínal.

Když jim rány vyčistil, položil několik otázek,