Cora vběhla zpátky do jeskyně a uviděla Zareka, jak sedí na kamenném lůžku. V šeru jeho rysy vypadaly nápadně a on ji bez sebemenšího výrazu sledoval.

Cořiny kroky se postupně zpomalily a vloudil se k ní pocit neklidu. Odkašlala si, aby se uklidnila. „Děkuji ti, že ses o mě ty poslední dva dny staral. Ale myslím, že tím, že tu zůstávám, ti překážím ve tvých romantických vyhlídkách.“

Čím víc Cora m