Na vrcholku hory zůstali jen Cora a Zarek.

Zarekovi vyschlo v krku, když se zeptal: "Chceš za druha jenom mě?"

Cora přikývla. "Jo."

Zarek zavřel oči, uvnitř něj zuřila bouře. Dlouhou chvíli nenacházel slova. Věděl, že je to nemožné, ale to mu nebránilo v tom, aby ho sladkost jejích slov naprosto neuchvátila.

Cořina ruka byla neklidná, blížila se k němu blíž a blíž, až ho tiše chytila za ruku. Jeho