Zarek stál u dveří, jeho dlouhé vlasy splývaly jako hedvábí. Ve stínech se jeho kůže slabě třpytila a světlo se na ní lámalo jako na šupinách.

Stál tam tiše, vyzařovala z něj líná aura, dlouhé řasy mu vrhaly stíny na oči. Jeho hlas byl chladný a lhostejný, když řekl: "Tohle je teď dočasný domov mé budoucí družky. Almě nevadí, když vejdu."

Cora řekla jen: "Aha." Odvrátila se a pokračovala v balení.