Zvuk šplouchající vody se rozléhal tmou.

Cora se namáčela ve vědru a pečlivě si omývala každý kousek těla.

V tom slabém světle se jí zdál zvuk vody ještě hlasitější. Srdce jí bušilo jako o závod a během mytí kradmo, s nervozitou pokukovala po Zarekově vysoké, stínové postavě. Byla jako na trní.

Všechno to šlo raketovou rychlostí. Vyznávali si city, sdíleli polibek, a teď podnikali ten poslední kro