Cora se uvelebila ve svém novém ratanovém křesle a šila si menstruační kalhotky.

Na obloze sice nepršelo, ale ani nebylo jasno – těžké, převalující se mraky visely nízko, dusily denní světlo a všechno kvůli nim vypadalo ponuře.

Usadila se u vstupu do jeskyně a mhouřila oči, zatímco provlékala kostěnou jehlu v tom chabém, šedavém světle.

Menstruace se měla dostavit každým dnem. Už jí nezbýval čas.