Ragnar stál na vrcholu borovice na horském štítu a díval se dolů na vyhlídkovou plošinu v polovině svahu. Tam, na lavičce, se k sobě choulili Cora a Zarek jako dva ptáčci, naprosto nerušeni sněhem, který se na ně snášel.

Na klíně měli podivný černý tablet.

Z tabletu hrála hudba a zpěv.

Když začala další píseň, Cořiny oči se rozzářily. "Tuhle znám!"

Zarek jí věnoval škádlivý pohled. "Takže konečně