Cora se líně rozvalovala na kamenné posteli, pohodlně zabalená v kůži z chundelatého zvířete. Líně se protáhla a všimla si Zareka, jak sedí v černém rouchu na okraji lůžka.

Trhlinou ve stropě jeskyně sem pronikal paprsek snového ranního světla a zaléval ho jemnou, éterickou září.

Jeho dlouhé vlasy mu spadaly přes hruď, což mu dodávalo téměř božský, nadpozemský vzhled.

Zarekův hlas byl jemný, když