**Úhel pohledu: Ronan**

V mé profesi je paranoia známým společníkem. Většinu dnů existuje jen jako tiché, zvladatelné hučení v zadní části mé lebky. Dnes v noci se to hučení mění v ohlušující řev. Zdi mého vlastního sídla mi připadají dusivé, s každým nádechem se na mě víc a víc tlačí. Odmítám být i nadále pasivním terčem ve svém vlastním domě.

Dom projde těžkými dubovými vchodovými dveřmi a jeho