**Ronan**

Sedím jako přimrazený v koženém křesle a zírám na Domův tmavý monitor. Od chvíle, kdy obrazovka zčernala, uplynulo několik mučivých hodin a ranní slunce hrozí, že pronikne těžkými zatemňovacími roletami. Káva v mém hrnku je hořká a vlažná, ale stejně ji vypiju. Silná dávka kofeinu přiživuje posedlost, která mi hoří v žilách. Nemůžu dostat z hlavy živý obraz její tváře. Pokaždé, když mrkn