**Sloane**

„Nikoho nepotřebuju,“ řeknu rychle. Vyklouzne mi to automaticky. Reflex vrytý do kostí a svalů dávno předtím, než jsem vůbec věděla, co to reflexy jsou. Nepotřebuješ pomoc. O nikoho se neopíráš. Neváháš. Stojíš na vlastních nohou, a pokud se zlomí, plazíš se. Ta slova mezi námi visí, křehká a prázdná. Nikoho nepotřebuju... ale někoho chci. „Každý někoho potřebuje, Sloane,“ řekne a jeho