**Ronan**

Otevřu dveře do svého pokoje a očekávám ticho. Místo toho mě uvítá tiché šourání a Sloane, která stojí před mou otevřenou skříní a zapíná si zakrvácené taktické kalhoty, jako by bylo prostě další úterý. „Ježíši,“ zamumlám a zavřu za sebou dveře. Ušklíbne se a otočí se zpátky k ramínkům, jako by jí to tu patřilo, což, soudě podle toho, jak se tu pohybuje, vlastně platí. Prsty přejíždí po