**Ronan**

Trosky mi drásají ruce do krve, když se prohrabávám zkroucenou změtí ocelových prutů a betonu, co nehodlá ustoupit ani o milimetr. Dante je vedle mě, stejně zoufalý, oba jsme obalení prachem a krví a pořád se dereme kupředu. Každé zaskřípění přesouvajících se sutin je varováním i slibem; buď jsou pod tím živí, nebo jdeme moc pozdě. "Sloane!" zařvu znovu a rozkašlu se, jak můj hlas zvíří