**Ronan**

Hruď se mi stáhne ostřeji než při jakémkoliv úderu, co jsem kdy v ringu schytal. Když slyším Declana vyslovit její jméno takhle, jako by se už napůl loučil, žene mi to tep přímo do uší. Chci se zeptat, jestli je při vědomí, ale ta odpověď mi sedí v krku jako čepel. "Jak moc špatné?" štěknu. "Špatné," odpoví. "Ale mluví. Nebo mluvila." Ve vysílačce to zasyčí. Pod tím zachytím něco jako tr