**Ronan**

Světla města se rozmazávají za okny dodávky a splývají do dlouhých šmouh na deštěm posetém skle. Sedím vklíněný mezi Dantem a doktorem, oči upřené na Sloane, a proklínám každý jednotlivý hrbol na silnici, který otřese jejím tělem a následně i mými nervy. Když konečně zastavíme u mě doma, úleva mě zasáhne tak silně, až se mi roztřesou ruce. Je stále naživu. Stále dýchá. Ještě je naděje. U