**Ronan**

Kolem poledne je dům už moc světlý a zároveň i moc tichý. Všechno mi leze na nervy. Usadím se ve sledovací místnosti, protože jakmile mám být v klidu, jsem nebezpečný. Potřebuju vidět, jak se ty dílky hýbou. Potřebuju vědět, jak tyhle sračky zvládneme. Declan přechází po místnosti, zatímco Dante se opírá o rám dveří, založené paže, a sleduje mě, jako by pozoroval zapálenou zápalnou šňůru