**Sloane**

Cítím tlak, jako by mi na hrudi seděl celý svět, ale zároveň dýchal za mě. Pak do vědomí prosáknou zvuky, pomalé a nesourodé: hučení, kapání, šepot deště. V krku mám sucho a na jazyku cítím kovovou pachuť. Něco mě tahá v ohybu lokte. Otevřu oči. Já můžu otevřít oči! Světlo mě na vteřinu pálí, pak změkne do obrysů pokoje, který až moc dobře znám. Ronanův pokoj. Je tu, zhroucený na židli