Nedovolil mi, abych se pohnula první. Jednu vteřinu jsem byla vláčná a plná jiskřiček, v další jsem znovu ležela rovně na zádech. Ronan se nade mnou tyčil jako zeď, očima si mě přeměřoval tak, jak mapuje bojiště. Jemně a smrtelně vážně.

"Nikam nechoď," zamumlal, políbil mě na spánek a pak zmizel v koupelně.

Mohla jsem se začít smát. Kam bych tak asi šla? Tekla voda. Otevíraly se skříňky. Vrátil se