Motory se ustálily do tichého hučení, rytmu, který mi konečně dovolil uvolnit čelist. Kabina byla příliš stísněná, příliš plná, těla se tlačila do každého koutu, ale prozatím tu bylo aspoň bezpečno. Clara postávala v uličce, vznášela se těsně u Levčina boku, ruce se jí chvěly mezi pomocí Dantemu a potřebou někde se zhroutit. Zachytila můj pohled, tichá prosba. Kývl jsem očima k těsné lavici vedle