Táta neuhnul pohledem. Jeho oči upřené na ty její připomínaly železo, muž, který stál tváří v tvář válce i ztrátě a nebál se čelit ani jejím démonům.

„Slyšel jsem o něm,“ promluvil nakonec Táta. „O Dmitrim. A o tom, co jeho přízraky dokážou. Vždycky mě zajímalo, jakej parchant dokáže z dívky udělat něco jako ty.“ Jen trochu se naklonil, hlas tichý, rozvážný. „Pověz mi jak. Řekni mi, čím sis prošla