Neušli jsme k ostatním ani tři kroky, když se zpoza rohu vynořil Ronanův táta. Jeho boty křupaly na štěrku, ramena měl dost široká na to, aby zablokovala polovinu cesty, a ty světlé oči námi přímo prostupovaly. Ztuhla jsem. Na zátylku mě zaštípalo, vlasy jsem měla rozcuchané, košili pořád nakřivo. Snad nedokázal poznat, co se mnou jeho syn před chvílí provedl ve stájích. Snad. Tátův pohled se na n