Probouzím se s tím, jak mě do tváře kouše kámen a při každém silnějším nádechu zachrastí řetěz. Chladný vzduch mi ulpívá na kůži, vlhký a těžký, páchne rzí a plísní. Hlava mi třeští, jako by mi ji někdo rozštípl a nasypal do ní písek, ale váha na zápěstích a kotnících mě vrací do reality ostřeji než ta bolest. Přikovaná. K podlaze. Na druhé straně místnosti, ve slabé záři jediné žárovky pohupující