**Ronan**

V lese je hrobové ticho, takový ten druh ticha, ze kterého vás bolí zuby. Každý nádech zní příliš hlasitě, každý úder srdce, jako by nás mohl prozradit. Moji muži jsou rozptýleni mezi stromy, zraky bystré, pušky stabilní, každý čeká na můj rozkaz. Měsíc nad námi je jen tenká čepel, protínající mlhu, která se drží u země. Přes puškohled vidím mýtinu, dveře bunkru, zrezivělé náklaďáky a te