**Sloane**

Stojím na starém pódiu, ze kterého dřív vydával rozkazy, boty zabořené do dřeva, na kterém stávaly jeho boty. Místo voní po kouři, vlhké zemi a po něčem novém – ostrém, elektrizujícím pachu lidí, kteří se právě rozhodují. Zastrčím si plátěný ranec pod paži jako nějakou zvláštní, těžkou trofej. Není to pěkné, ale je to důkaz, a právě teď je důkaz úplně vším. Ze všech stran se trousí lidé