Světlo proklouzávající skrz závěsy bylo měkké a zlatavé, když jsem se probudil. Byla to ta mezidoba, kdy ze sebe město ještě tak úplně nesetřáslo spánek. Na vteřinu jsem si myslel, že Sloane ještě stále spí vedle mě. Pak jsem si všiml prázdného místa, zaslechl šustění papíru a spatřil její siluetu, jak sedí se zkříženýma nohama na kraji postele. Na klíně měla rozložený štos dokumentů a ranní slunc