**Mateo**

Když se probudím, všechno je měkké, hřejivé a tak nějak se to vznáší. Ozývá se tiché hučení, jako by svět vrněl, a když otevřu oči, nevidím střechu. Vidím oblohu. Je všude. Obrovská, jasná a nekonečná, hned za tím malinkatým okýnkem vedle mojí hlavy. Mraky vypadají jako obří polštáře nebo cukrová vata, jsou nadýchané, zakroucené a září slunečním světlem. Na vteřinu na to jen zírám a ani