Svět venku září. Ani nevím, kdy se den začal měnit do zlatova, ale teď je ta barva všude, rozlévá se skrz závěsy, leskne se na okenních tabulkách a jemně usedá na podlahová prkna. Mateova ruka v té mé je malá a teplá, když mě táhne k zadním dveřím. Oči mu září, jako by v sobě skrýval tajemství, které je příliš velké na to, aby se mu vešlo do hrudi. Má na sobě malou společenskou košili se křivě zap