**O čtrnáct let později…**

**Sloane**

„Mateo!“

Můj hlas se zařízne do chodby dostatečně ostře na to, aby otřásl zdmi. „Mohl by sis pospíšit? Ronan odjíždí na schůzku s Italy za necelých deset minut!“

Odkudsi shora se ozve líný výkřik. „Jo, jo, už jdu, sestřičko!“

To, jak to natáhne a škádlivě protáhne, mě donutí protočit panenky. Některé věci se zkrátka nemění. Otřu si ruce do ručníku a pohlédnu n