Noc je už dávno nehybná. Ten druh ticha, který usedá hluboko, tak těžký, až tlačí na žebra. Za hranicí stromů si les tiše brouká, větve se vlní ve vánku. A ještě dál, za pásem štěrkové cesty, stojí Elliotova chata. Celé hodiny se tam dnes večer svítilo jediným světlem. Teď už je zhasnuto. Ale pořád vidím slabé obrysy kouře z komína, který se líně a tence kroutí proti hvězdám. Myslí si, že je opatr