**Sloane**

Ronan mi o Domových obavách poví ten večer, opřený o rám dveří naší ložnice s překříženýma rukama, hlas opatrný, jako by si nebyl jistý, jestli nevstupuje na nebezpečné území, nebo si jen nenabíhá na můj úšklebek.

„Zdá se,“ říká, „že náš kluk si půjčoval hračky bez zeptání.“

Zvednu zrak od složky, kterou předstírám, že čtu. „Půjčoval?“

Přikývne. „Pět mikrokamer. A než se zeptáš – ne, Do