POHLED SORENA

Odstrčím těžké přikrývky, tep se mi zrychluje. Dřevěná podlaha je proti mým bosým nohám ledová, když přecházím ten masivní, neznámý pokoj. Neváhám. Trhnu tlustými dubovými dveřmi, napůl očekávajíc útok.

Bastian stojí na spoře osvětlené chodbě.

Nemá na sobě své obvyklé dusivé, na míru šité obleky. Ležérně oblečený do šedých tepláků a těsného tmavého trika, jeho bezchybný, nedotknuteln