Z POHLEDU SORENA

Sedět u jídelního stolu s Bastianovou rodinou bylo jako ocitnout se v pasti v místnosti, kde se stěny pomalu svíraly k sobě. To napětí, ta očekávání, ty zastřené urážky – bylo to dusivé.

Po většinu jídla jsem měl skloněnou hlavu, postrkoval si jídlo po talíři a předstíral, že neposlouchám. Ale slyšel jsem každé slovo. Každou ostrou poznámku, kterou mu jeho otec vmetl do tváře, kaž