"Dnes v noci spíš v mé posteli."

Ztuhl jsem uprostřed kroku a celé mé tělo strnulo, když na mě Bastianova slova dopadla jako těžký řetěz.

Ta troufalost. Ta naprostá arogance.

Pomalu jsem se k němu otočil, pěsti sevřené tak pevně, až se mi nehty zaryly do dlaní. "To ani náhodou." Můj hlas zněl hrubě, jak z vyčerpání, tak z bolesti, která mi stále doznívala v krku. "Nejsem tvoje hračka, Bastiane."

N