POHLED SORENA

Vyrazil jsem z Bastianovy kanceláře, agresivně jsem si hřbetem ruky otíral ústa a žaludek se mi svíral hanbou a vztekem. Celé tělo mi hořelo, ne touhou, ale ponížením.

Jak mi to mohl udělat? Jak jsem mu to mohl dovolit?

Zatnul jsem pěsti, sotva schopen jasně uvažovat, zatímco mi mysl přehrávala každý okamžik v té kanceláři. Ten samolibý pohled. Způsob, jakým mě využil, jako bych byl