Dveře se za ní zabouchly a v chabě osvětlené místnosti po ní zůstalo prázdné ticho. Přejel jsem si rukou po obličeji a tupě zíral do podlahy. Tělo mi stále vibrovalo frustrací, ale ne tím druhem, ve který jsem na dnešní večer doufal. Chtěl jsem uvolnění, rozptýlení, cokoliv, abych setřásl to, jak se mi Bastian nabourával do hlavy. Místo toho jsem dostal tohle. Odporné, prázdné uvědomění, že se mě