„Musím jít dolů.“

„Děje se něco?“ zeptal jsem se váhavě.

Zatnul čelist. „Ne.“

Otočil se a odešel z pokoje, jeho kroky byly rázné, oblékal si košili a mizel chodbou.

Vteřinu jsem tam stál, nejistý, dokud jsem to neuslyšel – hlubokou, náhlou ránu.

Nebyla tlumená jako předtím. Rozléhala se po schodech nahoru, tupý zvuk, ze kterého jako by se zachvěly stěny.

Ztuhl jsem.

Další rána.

Dech se mi zadrhl a