Zavřel jsem za sebou dveře s tichým cvaknutím, konečně sám ve svém vlastním prostoru. Můj pokoj se zdál nějaký menší. Chladnější. Jako by mě Bastianova přítomnost sledovala chodbou, stočila se do koutů a prosákla do vzduchu.

Stále svírajíc desky jsem se dopotácel k posteli a se zafuněním se na ni svalil. Každý kousek mého těla protestoval, nohy jsem měl ztuhlé, záda mi tepala, zadek byl zničený. N