POHLED BASTIANA

Světla města se za tónovanými skly auta rozmazávala, nezbylo z nich nic než šmouha neonů a pohybu. Ale i přes výhled na Paříž, která se přede mnou rozprostírala – s její elegancí, jejím rytmem, jejími nekonečnými příležitostmi – jsem se nedokázal soustředit.

Protože tu nebyl.

Soren.

„Něco od Gii?“ zeptal jsem se s pohledem upřeným na telefon, podrážděním se mi zatínala čelist.

Moje