Jeho dech pode mnou byl nerovnoměrný, hruď se stále zvedala a klesala doznívajícími vlnami. Odhrnul jsem mu z tváře vlhké vlasy, políbil koutek jeho oteklých úst a ucítil, jak mu unikl ten nejtišší zvuk – zakňourání, napůl rozkoš, napůl omámené vyčerpání.

Soren nemluvil. Jen se na mě díval, zorničky rozšířené, rty pootevřené, stále se chvějící. Cítil jsem, jak kolem mě pulzuje, i teď se svíral, ja