Znovu jsem se podíval na hodiny. 17:20, což mé přecházení zastavilo. Prohrábl jsem si vlasy prsty a zíral na dveře, jako by se tam mohl zrovna v tu chvíli nějak objevit a vyhodit mě.

Vydechl jsem vzduch, o kterém jsem si ani neuvědomil, že ho zadržuji, a přejel si rukou po obličeji.

Bylo ještě brzo. Až moc brzo.

Úplně se tu hroutím pro nic za nic.

Ještě tři hodiny.

Tři další hodiny přecházení, sta