Kolena mi s tichým žuchnutím dopadla na podlahu a já se neodvážil vzhlédnout. Koberec mě dřel do kůže a uzemňoval mě, zatímco ve mně všechno hořelo zoufalstvím. Bastian stál nade mnou jako stín, bůh trestu a rozkoše zabalený do jediné zdrcující přítomnosti.

Pomalu mě obcházel a prsty mi lehce přejížděl po zadní straně krku – doteky lehkými jako vánek, ale těžkými slibem. „Hodnej kluk,“ zamumlal zn