Vyšel jsem z jeho pokoje a šel do své pracovny nalít si pití. Nemohl jsem v té místnosti zůstat déle, když doktoři prohlíželi jeho tělo, jako by už ani nebyl naživu. Jejich ruce se chladně pohybovaly po jeho zlomeném těle a navzájem si něco mumlali ztišenými, lhostejnými hlasy. Nahánělo mi to husí kůži. Ještě to nebyla mrtvola, ale i tak jsem se bál.

Po jedné sklence jsem přestal. Pití mě dělalo i