POHLED SORENA

Připadal mi jako domov.

Ne místo. Ne vzpomínka. Dokonce ani slib. Jen teplo jeho těla přitisknuté k mému stačilo. Bylo to stálé a tiché, jako by ten zasraný svět konečně na vteřinu sklapl a nechal mě dýchat.

Nechtěl jsem se k němu takhle připlazit. Říkal jsem si, že to nepotřebuji. Na své polovině postele mi bylo dobře. Dal mi prostor. Dal mi respekt. Ale připadalo mi, že ten prostor