Ztuhl jsem a udělal krok vzad; v krku mi bušil tep. Rty se mi mírně pootevřely, ale zprvu z nich nevyšla žádná slova. Neustále jsem kroutil hlavou v malých, trhavých pohybech, odmítal jsem její slova, jako by to je mohlo nějak vymazat.

Pracuje snad teď pro Bastiana?

Je to past?

Věděl to?

"Že utíkám? Nikam se nechystám..." řekl jsem pomalu, můj hlas zněl napjatě a ostře, byl až příliš klidný na to,