„Protože jsi můj...“

Jeho úsměv zakolísal a on přikývl. „Jasně...“ zamumlal si pod vousy a v jeho hlase zazněl náznak zklamání.

Polkl jsem a díval se na něj, zatímco se snažil vyhnout očnímu kontaktu se mnou. „Už jsem ti říkal, jak ti to dnes večer sluší?“

To ho přimělo k úsměvu. „Několikrát...“

Nabídl jsem mu ruku. „Zatančíme si?“

Vložil svou ruku do mé a já ho otočil, přitáhl si ho přímo do náru